REVIEWS
"De Subjectivisten Magazine, NL"
04.04.2019
Vanaf 2011 laat de Franse pianist/componist/arrangeur Philippe Blache met enige regelmaat van zich horen middels zijn project Day Before Us. Hij is duidelijk beïnvloed door de melancholie van de jaren 80 en de heavenly voices van de jaren 90, maar weet daar keer op keer een eigenzinnige draai aan te geven. Zijn muziek is uiterst geëmotioneerd en nestelt zich doorgaans ergens tussen dark ambient, etherische muziek, neoklassiek en sinistere experimenten. Vanaf 2015 mag hij daarbij rekenen op de poëtische zangeres Natalya Romashina, die zijn muziek van hemelse vocalen en voorgedragen teksten voorziet en absoluut een meerwaarde is. Inmiddels is de zevende cd Ode À La Nuit D’Ombre een heugelijk feit. In bijna 35 minuten laat Blache hier weer een uiterst fraaie mix van de genoemde stijlen horen. Op nostalgische wijze brengt de groep hier iets tussen His Name Is Alive, Love Is Colder Than Death, Omala, SPK en Stoa. Nachtelijke pracht, die buitengemeen wonderschoon is.
"WL/WH Whitelight-Whiteheat, IT"
27.01.2018
In this age of fast and superficial music comsumption, the project by French pianist and composer Philippe M. Blache, enhanced by the verses and the voice of Natalya Romashina, appears to go against the grain.
Day Before Us‘ dauntless ‘out of time’ electro-acoustic approach to neo-classical and dark ambient with ethereal and ritualistic undertones is such distinctive and challenging that requires a serious commitment and demands a further deepening for being fully appreciated.
Its imaginative sonic spectrum is rich and complex, its myriad of cultural references and connections are inventive and surprising.
Hard to highlight a single track from a piece of work that should be seamlessly heard in its entirety, but I pick “Et Lux In Tenebris Lucet”, a quote from the Gospel of John, with its industrial underbelly; a dense and evocative ambient composition of strong emotional impact and gloomy feel, counterpointed and spelt out by sinister ricocheting beats since the first notes, exudes an impending inescapable aura of menace and desolation, sharing equal parts beauty and darkness.
"Echoes magazine, CZ"
16.03.2019
Day Before Us představují zkušené, už šestým albem se prezentující těleso. Jejich doménou je neoklasická verze dark ambientu, jenž je vedena na poryvech melancholie, přírodních vlivů, splínu a těžce zkoušené romantiky, která se tížena neveselými stavy pořád ukrývá někde uvnitř a co chvíli se probouzí, aby se podělila o své chmury. Velký podíl na jejím charakteru má ruská vokalistka Natalya Romashina, která se na fungování Day Before Us podílí od roku 2015. Je jako víla vznášející se na obláčku mlhy, pod kterou spí krajina pozdního podzimu a čeká na první sníh. Její křehký projev doprovází podobně étericky stavěnou muziku, která však nelpí jen na své lehkosti, i když neustále nabízí svou zranitelnost. Ke slovu se dostane i stará dobrá temnota, byť v mezích výpravnosti a ne na bázi skleslého prskání poslední žárovky zapovězené chodby.
Pokud bychom si měli tento projekt představit, musíme se vrátit do roku 2011 a vědět, že za vznikem stojí jistý Philippe Blache, vystudovaný klavírista a také člověk, kterého vidím jako velmi nadaného hudebníka. Minimálně pro tento typ muziky. Hudba Day Before Us je smutná, plná vzpomínek a přitom dostatečně hravá a schopná poodkrýt závoj dark ambientu natolik, aby byl vidět pěkně z výšky a nezalykal se neprostupností vlastní tmy. Ani v případě Day Before Us se neocitáme v prostředí krajně vedené monotónnosti, ale máme co do činění s poutavým a gradujícím příběhem, který sebou nese mnoho výrazových změn a řešení. Jsme sice v těsné blízkosti klidu, ale jen zdánlivého, neboť pravá povaha alba Adorned Path Of Stillness dlí v osidlech nešťastně orientovaných příběhů. To éterické pozpěvování je sice krásné, ale skrývá se za ním spusta žalu a utrpení.
"Music won't save you, IT"
27.01.2018
I titoli e la stessa iconografia della sesta opera sulla lunga distanza di Day Before Us, originario progetto dark-ambient di Philippe Blache rendono manifesta l’ormai conseguita transizione dell’artista francese a una dimensione fortemente evocativa, connessa a un immaginario tenebroso e a un sempre più marcato lirismo.
Nei brani di “Adorned Path Of Stillness” è quanto mai presente la voce della cantante d’opera Natalya Romashina, ormai fedele sodale di tutte le produzioni di Blache a partire da “Prélude à l’âme d’élégie”, le cui interpretazioni riempiono come non mai di fascino misterioso una combinazione di partiture orchestrali e solenni coltri sintetiche.
Sorprendentemente ariosa, date le premesse, è la resa sonora dei nove brani dell’album, improntati appunto a elevazione spirituale più che a una claustrofobica discesa nei sotterranei dell’anima. Pur non mancando di sfumature moderatamente esoteriche, “Adorned Path Of Stillness” insiste piuttosto su sensazioni di nostalgia cinematica, innestate su una sequenza narrativa persino non priva di romanticismo arcano.
"Echoes magazine, CZ"
16.03.2019
Day Before Us představují zkušené, už šestým albem se prezentující těleso. Jejich doménou je neoklasická verze dark ambientu, jenž je vedena na poryvech melancholie, přírodních vlivů, splínu a těžce zkoušené romantiky, která se tížena neveselými stavy pořád ukrývá někde uvnitř a co chvíli se probouzí, aby se podělila o své chmury. Velký podíl na jejím charakteru má ruská vokalistka Natalya Romashina, která se na fungování Day Before Us podílí od roku 2015. Je jako víla vznášející se na obláčku mlhy, pod kterou spí krajina pozdního podzimu a čeká na první sníh. Její křehký projev doprovází podobně étericky stavěnou muziku, která však nelpí jen na své lehkosti, i když neustále nabízí svou zranitelnost. Ke slovu se dostane i stará dobrá temnota, byť v mezích výpravnosti a ne na bázi skleslého prskání poslední žárovky zapovězené chodby.
Pokud bychom si měli tento projekt představit, musíme se vrátit do roku 2011 a vědět, že za vznikem stojí jistý Philippe Blache, vystudovaný klavírista a také člověk, kterého vidím jako velmi nadaného hudebníka. Minimálně pro tento typ muziky. Hudba Day Before Us je smutná, plná vzpomínek a přitom dostatečně hravá a schopná poodkrýt závoj dark ambientu natolik, aby byl vidět pěkně z výšky a nezalykal se neprostupností vlastní tmy. Ani v případě Day Before Us se neocitáme v prostředí krajně vedené monotónnosti, ale máme co do činění s poutavým a gradujícím příběhem, který sebou nese mnoho výrazových změn a řešení. Jsme sice v těsné blízkosti klidu, ale jen zdánlivého, neboť pravá povaha alba Adorned Path Of Stillness dlí v osidlech nešťastně orientovaných příběhů. To éterické pozpěvování je sice krásné, ale skrývá se za ním spusta žalu a utrpení.
"Dark Entries magazine, NL"
19.10.2017
De duivel zit in de details, Gustave Flaubert (“Le bon Dieu est dans le détail”) wist het al in de 19de eeuw. En wie zijn wij om de schrijver van Madame Bovary tegen te spreken?
We maakten al gewag van een ode aan het typische Cold Meat Industry geluid dat Paranoia Inducta ten toon spreidde op From The Depths, de sound die we ook terughoren bij de openingstonen (en de rest van het album) van Nihil Interit van Day Before Us. Hiervoor maken we een sprongetje in de tijd want reeds vorig jaar verschenen, werd dit album ons voor de volledigheid mee opgestuurd door onze sympathieke Poolse vrienden bij Rage In Eden.
De twee recente releases op Rage In Eden (naast Paranoia Inducta was dit verder nog Noxvox) betrof landgenoten, de thuishonk van Day Before Us is Parijs.
Waar Paranoia Inducta maar niet in slaagde, namelijk onze aandacht vast te grijpen, lukt het Day Before Us, dankzij de eerder aangehaalde “detailduivel”, dan weer wel.
Het belangrijkste detail (al klinkt dit nogal denigrerend gezien haar kwaliteiten) dat we niet onbenoemd kunnen laten is wanneer vanaf het derde nummer (‘Per Aspera Ad Astra’) de Russische zangeres Natalya Romashina voor het eerst haar opwachting maakt.
De helft van het album (verder nog tijdens ‘Zatvornik’, ‘L’Aile Du Soir’ en ‘Depicted Chronicle’) vormt haar hemelse engelengezang de spreekwoordelijke kers op de taart.
Een taart die dankzij de neoklassieke dark ambient arrangementen van Philippe Blache door ons overigens maar wat graag aangesneden wordt.
Het duo was al betrokken bij soundtracks voor kunstevenementen alsook filmexperimenten, en dat hoor je duidelijk aan de cinematografische aard van hun atmosferische klanken.
Een plaat waarbij het heerlijk wegdromen is dus. Rage In Eden bewijst, een occasionele uitschuiver buiten beschouwing gelaten, nog steeds oor te hebben voor kwaliteit.
"L'influx magazine, FR"
01.04.2017
Déambulations et paysages sonores.
Nouvelle élégie musicale de Day before us (projet neoclassical / dark ambient de Philippe Blache.) Nihil Interit donne à écouter ses toiles sonores, tissées de fils synthétiques et organiques. Aux nappes de synthé s’ajoutent voix, instruments acoustiques et bruitages qui confèrent au son une texture, une épaisseur, comme une étoffe. Il s’instaure un rapport sensoriel avec cette musique, proches des sensations de l’ASMR (Autonomous Sensory Meridian Response). Le travail du son en différentes profondeurs de champs lui donne une ampleur, et constitue de véritables paysages sonores dans lesquels la déambulation se fait les yeux fermés.
"Hypnos Webzine, IT"
27.04.2017
E’ passato poco più di un anno da quando ho recensito in modo entusiasta le sonorità elegiache e crepuscolari dell’artista francese Philippe Blache e del suo progetto a nome Day Before Us, ed ecco giungere in maniera del tutto inaspettata il suo seguito “Nihil Interit”. Sebbene le coordinate stilistiche scelte da Blache rimangano più o meno ancorate a quanto mostrato nel debutto, fin dalle due tracce d’apertura “Saint Of Grief” e “Vigils Of Time” si nota una decisa sterzata verso sonorità più minimali e dilatate, con la delicata voce di Natalya Romashina a fare il suo ingresso solamente nella terza traccia “Per Aspera Ad Astra”. I quadri sonori dipinti dai nostri perdono di dettaglio, ma si arricchiscono di delicate sfumature, spesso impercettibili durante i primi ascolti. Il primo capolavoro del disco giunge con “L’Aile Du Soir”, traccia ispirata al poema “Paris” di Maximilian Voloshin. I synth sono leggeri come la rugiada mattutina, mentre la voce della Romashina risulta delicata e fragile, quasi sul punto di spezzarsi, andando così a formare una visione d’insieme dal forte impatto emotivo. Altro brano importante è senza ombra di dubbio “Depicted Chronicle”, che riprende le sonorità notturne del precedente “Prèlude À l’Âme d’Êlègie” e regala l’ennesima ottima prestazione della Romashina, come anche la conclusiva title-track, che si rivela un altro ottimo motivo per ascoltare più e più volte con attenzione questo lavoro. Seppur meno appariscente ed immediato rispetto al precedente “Prèlude À l’Âme d’Êlègie”, questo “Nihil Interit” è comunque una ottima uscita che porta più ad una profonda riflessione interiore che all’ammirazione di paesaggi mozzafiato e sospesi nel tempo.
"NoMelody magazine, SP"
04.11.2017
scuchar un trabajo de Day Before Us implica sumergirse en la melancolía y la sensibilidad. Philippe Blache comenzó este proyecto hace ya más de seis años, y desde la edición de Under Mournful Horizons, su álbum debut en colaboración con el proyecto italiano Nimh, Philippe ha sabido progresar con mucha elegancia, perfilando su estilo hasta ofrecernos una fórmula muy convincente compuesta por sedosas voces femeninas de matiz neoclásico proferidas por Natalya Romashina que saben fundirse con melodías calmadas y parsimoniosas. Los contextos que Day Before Us logra alcanzar en sus composiciones destacan por su marcada profundidad y atracción, combinando elegantemente temas ambient de la talla de “In Igne Purgatorio” o “Saint of Grief” con otros mucho más definidos en los que la frágil voz de Natalya dota de espíritu a las composiciones, encontrando en “Depicted Chronicle” un ejemplo ideal.